Od Bílé hory k reformám feudálního státu

Po porážce stavovského povstání v roce 1620 začala stoupat hvězda slávy Albrechta z Valdštejna, který postupně uchvátil rozsáhlé majetky mnoha odsouzených českých pánů.

Jako první koupil od královské komory v roce 1622 panství svijanské. Vzápětí uchvátil rozsáhlé území Turnovska a Jičínska.

V roce 1624 si nechal Valdštejn svými úředníky zpracovat přehled o stavu svého panství. Za účelem této revize byla sepsána také urbární registra panství svijanského, kam patřil nyní i Čtveřín. Nadále zde žilo 11 selských rodin spolu s několika podruhy. Jejich peněžní platy se zvýšily na dvojnásobek oproti roku 1608 a také robotní povinnosti byly větší – celkově 134 dnů v roce.

Během třicetileté války nebyl Čtveřín nijak zle postižen. Je uváděno, že byla zničena jedna selská usedlost, oproti tomu byly nově osídleny dvě menší chalupy zahradnické. Poddaní zde tedy hospodařili na osmi selských a pěti zahradnických usedlostech. Mezi největší sedláky patřil například Jan Pelda či Jan Krsek.

Doubí přestalo během války vpodsatě existovat. V polovině 17. století byly dvě selské a tři chalupnické usedlosti shledány zcela pusté.

V roce 1748 se přistoupilo k soupisu poddanské půdy – tzv. tereziánskému katastru, jako základu pro nový výpočet daní.

Ve Čtveříně se tehdy nacházelo 22 chalup. Pozemky se začaly v daleko větší míře obdělávat a osévat.

Neutěšený obraz vesnice a nelehký život jejích obyvatel jistě podle pravdy dokresluje úřední zápis v úvodu tohoto soupisu:"Při této vsi jsou v průměru špatná pole a žijí zde velmi chudí lidé, kteří dosahují z polního hospodářství špatného užitku, a proto se musí velmi bídně živit".

Vesnice Doubí po jednom století znovu ožila. Svá hospodářství zde měli drobní zemědělci, kteří svá pole obdělávali s využitím hovězího dobytka. Kromě něho bývala ve chlévech i koza či ovce. Se svými rodinami zde žili Martin Jedlička, Jan Šaltar, Martin Bárta, Jan Matoušek a Jan Tesař.

V roce 1773 byl vypracován soupis poddaných panství svijanského, který velice podrobně informuje o počtu obyvatel v jednotlivých vesnicích, jejich povolání, velikosti rodin a částečně i o sociálním rozvrstvení. V selských a chalupnických rodinách bylo napočítáno 40 mužů a 38 žen. Do skupiny podruhů bylo zařazeno 43 osob, vdov a sirotků žilo ve Čtveříně 9 a 17 osob tvořila čeleď, která zde v době soupisu právě pracovala. Josef Voborník, který tento soupis vydal v XIII. ročníku časopisu Od Ještěda k Troskám, dospěl k závěru, že v roce 1773 žilo ve vsi 147 a nepřítomno bylo 70 osob. Ve službě jinde na svijanském panství bylo 5 a mimo panství 9 lidí. Na vojně jich bylo 16, nezvěstní 2, rekruti 3, žebráci 3, zběhlí 2. Vzhledem k tomu, že o deset let později zde bylo napočítáno 27 čísel popisných, žilo průměrně v jedné chalupě 5 až 6 osob.

V téže době zahrnovalo Doubí 11 čísel popisných, v nichž v roce 1773 žili především drobní chalupníci a podruzi, tak jako dříve. Chalupníků bylo 51 (včetně dětí) a v rodinách podruhů 27 osob. Celkem tedy mělo Doubí 78 obyvatel a dále 26 nepřítomných – na svijanském panství 5, mimo panství 1, na vojně 3, rekruty 4 a 2 zběhlé.

V roce 1791 došlo ke zrušení nevolnictví, což umožnilo poddaným svobodně se stěhovat, uzavírat sňatky a rozhodovat o vzdělání svých dětí.

V roce 1849 byl vydán prozatímní obecní zákon, kerý ukončil činnost dosavadních rychtářů, jakožto vrchnostensých úředníků. A tak zákony vydané v letech 1848 – 1849 s konečnou platností uzavřely éru feudálního společenského řádu.